Výuka němčiny

Výuka němčiny 

Efektivní individuální výuka, nauka i douka, jazyková lektura již homogenní miniskupiny ve firemních nebo mých prostorách.

Nauka jazyka je v podstatě trénink doprovázený kontrolou a předávkou zkušeností. A pomalu to přechází v mentorství. Jenom ten začátek není podle mého názoru tak záživný, jako třeba prvotní osahávání nějakého hudebního nástroje nebo třeba sportovní výstroje. Chce to proto hlavně zpočátku trochu trpělivosti a výdrže. Až ta nejtěžší začátečnická fáze pomine a už se něco zvládne, začne ten vnímatelný růst a fáze „čím víc se to poddává, tím větší zábava“. Také bych byl radši, kdyby to fungovalo naopak, matematika se přece také vyučuje od nejlehčího do nejtěžšího, jak každý vypozoroval. Do velké násobilky, bomba, skoro pokaždé se vyhrávají zmrzlíci, zdá se, že není nic jednoduššího, než matika. Jenže u jazyka je to naopak, tam se jde od nejtěžšího do nejlehčího. Prostě se to vezme, jak to je, od smrti do narození také žít nelze a motýl už se také zakuklit nedokáže ani přejít do nějakého dalšího stádia života. Prostě to tak funguje. A nejsou k tomu třeba žádné předpoklady, stačí jenom nemít dysfunkce, i když s lehkými se také lze v pohodě vypořádat. Na těžší dysfunkce, větší počet zájem nejevících lidí nebo někoho, kdo by to chtěl do sebe prostě nechat nalít, aniž by sám vyvinul sebemenší úsilí, bych doporučoval angažovat někoho z pedagogů. Jasně, že by za těchto předpokladů nic nesvedli, ale ať se ukážou, jaké mají schopnosti, když se tak cítí být elitou národa, žádají velké společenské uznání a tolik let to do nich (zbytečně) lili didaktiku, místo aby se naučili jazyk jako takový v tom správném a původním prostředí pořádně do hloubky, mají-li ambice ho vyučovat. Ale „úplně nejlepší“ je, když někdo v každodenním kontaktu dělá od začátku jasný dojem přeučeného ruštináře, já osobně to beru jako že fajn, proč ne, ale za nějakou dobu se při nějaké příležitosti ukáže, že on je skutečně aprobovaným pedagogem němčinářem! Je to zarážející, ale je to beze srandy tak! Jaký může mít taková státnice průběh, napadá mě… Dokážeme si představit. VUML (omlouvám se mladým, zadejte si prosím wiki) proti tomu musí být úplná disertačka. Neúspěšný byl pouze ten, kdo nic neuměl, a navíc hrubě urazil zkušební komisi a představitelé vlády a strany. A české školství holt potřebuje státem stvrzené pedagogické síly! Jazykáři orientovaní na překladatelství a tlumočnictví se mu do státních služeb nehodí.       

Žádná jiná výuka nepřinese tolik progrese, jako když se lektor věnuje pouze Vám. Všechny dotazy vyučujícího budou určeny pouze Vám, nemůžete si dovolit výpadek a úplně se odpoutat od dění kolem Vás, protože jste před momentem přišli na řadu a lektor potřebuje zapojit do děje a konverzace řadu dalších účastníků, nestane se, že lektor objeví chybu náhodně nebo namátkově, naopak, poradí Vám a vysvětlí všechny nesrovnalosti. K něčemu se bude třeba několikrát vrátit, něco se vstřebá prakticky samo. Jste pořád na řadě, nemáte se kam schovat, ale máte prostor si zaexperimentovat, zaimprovizovat, nemusíte se přizpůsobovat tempu jiných svěřenců, nýbrž právě vyučující reaguje na Vás a podle toho připravuje a přizpůsobuje výuku.

Pokud je záhodné se více věnovat něčemu konkrétnímu, zohledníme oborové zaměření a frekventované oblasti, aby byl jazyk využíván primárně tak, jak si jeho aplikace v profesi či v jakémkoli jiném uplatnění žádá. Na to se jde tak, že se kromě jiných témat vyzdvihne do popředí nějaký fokus, kterému se věnuje pozornost. Jde se na to vytvořením nejen korespondenčních a telefonických schémat, kterými se vyřeší, že je potřeba různé věci řešit na dálku, ale samozřejmě i těch verbálních a bezprostředně komunikovaných. Dochází k nábalu a procvičování zběhlosti, ale i k setřesení nervozity, nabývání jistoty a postupnému zdokonalování.

Mozek už se nevrátí do raného období svého vývoje, prostředí němčiny také není to převažující, v čem se tu pohybujeme, proto potřebujeme nejprve gramatické minimum a další zvyšování flexibility, abychom dokázali v jazyce tvořit i bez automatismů malého dítěte a sami si s přibývajícím časem vytvořili opakováním a procvičováním dobrý základ a získali zběhlost.

V náplni lekce by neměla chybět volná konverzace, konverzace na téma (od představení se, přes schopnosti si o cokoli požádat a dotazy při nakupování až po překlad nebo doplnění komiksového děje, popis složitějšího předmětu, komplikovanější i eskalující situace), procvičení, gramatika, menší dril, nějaká čerstvější látka jako něco, k čemu se budeme vracet, navázání na domácí část přípravy.

Příprava na jazykové zkoušky, témata, slohové práce, srovnání kroku se zbytkem třídy nebo skupiny. Anebo může vzniknout nový premiant skupiny, který je pořád o něco napřed a zvyšuje náskok.

Vyučuje se podle učebnic, na které je svěřenec zvyklý, které mu vyhovují nebo podle doporučených, na kterých se dohodneme.

Zpestřením mohou být volné cvičební programy i zakoupený výukový software, naopak u skype vidím kromě nenutnosti se pohnout jen samé nevýhody. Korona-odstup může být klidně 3 metry, s tím nemám problém, ale dojezdové vzdálenosti jsou tu v jednotkách, nanejvýš v desítkách minut, tady nejsme v Nevadě nebo Oregonu, že bychom mezi jednotlivými uměle vytvořenými „oázami“ museli zdolávat desítky pouštních mil až za obzor a objíždět rozlehlé kaňony. Takže  – Nechme ten kostel na vesnici. Lassen wir die Kirche im Dorf. Tak zní jedno z nejfrekventovanějších rčení německy mluvících. Má svůj vznik, původ i význam. Však kolik takových má čeština, potažmo ostravština… Až neuvěřitelně hodně na to, že těmi jazyky mluví pár lidi a zase ne až po tolik staletí. Doslovný překlad původní význam neodhalí, musíme si pomoci přeneseným: „Nepřehánějme, nedělejme zbytečně problém tam, kde není.“ Fráze a idiomy si ale nechme jako zpestření na pokročilejší dobu. Teď bych chtěl jenom pogratulovat, popřát mnoho zábavy a dobrou chuť těm, kteří si bez zvednutí zadní části dokáží přes skype zajít do fit-centra, v něm si dát ionťák, projít se po pohoří, vnímat atmosféru nějakého zajímavého města a vychutnat si zmrzlinu nebo pivko. My ostatní nezáviďme, neblbněme a nechme skype skypem. Tady už snad jenom chybí, abychom sami sebe někam dokázali odeslat mailem. I když, to by se to cestovalo!

A nakonec něco z dětské kultury, na čem vyrostl každý Němec, Vysílání s myší, spíše Raníček nebo Odpoledníček než Večerníček.