Úhel pohledu

Úhel pohledu

Obrázky z jednoho města

Nový zámek a jedna z fontán.

Starý zámek zvenku.

Starý zámek ze dvora, pohled z arkád na arkády a zezadu na sochu vévody Eberharda I., hraběte z Württembergu.

Zámek Solitude, což ve francouzštině znamená „Na samotě“, leží na okraji města. Zve na výlety, procházky, expozice nebo třeba na něco dobrého, nenarazíte-li zrovna na nějakou svatbu, akci nebo výluku. Dnes už je možno zjistit předem přes internet…

Zámek Rosenstein je nedaleko centra v Rosensteinparku, což je zahrada v anglickém stylu. Pořádá se tam hodně výstav a akcí, je v něm přírodovědné muzeum a v sousedství je moderní budova prehistorického muzea.

Kostel svatého Johanna na výběžku do Ohnivého jezera, do roku 1943 byl o 25 metrů vyšší a měl špičatou věž.

Canstatter Wasen – švábský Oktoberfest s pivními stany vlevo a nesčetnými atrakcemi všude kolem. Nejenom na podzim, i na jaře se konají stejné pivní slavnosti, asi v 80 % velikosti. Stejně jako na podzim, ve Stuttgartu vždy po tři týdny, v Mnichově trvá fest pouhé dva týdny.

Kapela na čele jednoho z rozlehlých podélných stanů a před ní, kam až oko dohlédne, vyznavači zlatavého moku se svými litrovými mázy. To by si Coronka pohrála. V roce 2020 se proto žádné pivní slavnosti nekonají, o těch dalších se na sklonku léta ještě nemluví, uvidíme, co bude dále.

Tentokrát starosta naráží Hofbräu a prohlásí slavnosti za zahájené, příště to zase bude něco jiného, ostatní značky narážejí v jiných stanech další papaláši. Je evidentně pátek tři hodiny odpoledne. V Mnichově se slavnostně naráží v sobotu v poledne. Je tam totiž velký vozový a krojový historický průvod, který na úvod od rána prochází městem.  Nejenom na podzim, i na jaře se konají stejné pivní slavnosti, asi v 80 % velikosti. Stejně jako na podzim, ve Stuttgartu vždy po tři týdny, zatímco v Mnichově jsou to pouze dva.

Sobota odpoledne, VfB hraje doma, karavana Canstatt táhne do Mercedes-Benz arény. Do protilehlého oblouku Untertürkheim se davy přemísťují víceméně spontánně, ne až s takovou pompou a parádou.

Mercedes-Benz-Arena, pohled z hlavní tribuny směrem na v Německu nikoli lavice, ale křesla náhradníků, a také na protější tribunu, na které po celé délce není restaurace s výhledem na hřiště, také VIP míst je na ní o dost méně.

Pisoáry a nad nimi dlouhá prosklená stěna s výhledem na hrací plochu, jedna z vymožeností Mercedes-Benz-Areny. Malá pravděpodobnost propásnutí něčeho důležitého. A komu se nechce po schodech, může výtahem. Mimo poločas jsou volné.

Maurská botanická zahrada a nádherná Zoo Wilhelma.

Minimum klecí, množství výběhů a něco jako Darwinových kráterů. Lidé, dravci a býložravci si cesty nezkříží.

Mercedes-Benz-Museum v sousedství fotbalové arény.

Porsche-Museum ve čtvrti Zuffenhausen.

Zámecké náměstí (Schlossplatz) před dvaceti lety, něco jako Barrandovské terasy nad údolím Vltavy koncem 30. let, dodnes zůstal pouze bankovní dům vlevo a na schodiště už neprší, překryla jej kostka.

A tady máme tytéž schody zakryté kvadratickou stavbou Muzea umění i výše zmíněnou účelovou budovu vlevo o 20 let později znovu, tady již v těsném sousedství Muzea umění z roku 2005, které přišlo na místo teras. Po druhém boku kostky je kolonádový Königsbau.

Úplně vlevo ještě vyčnívá kousek té krychle, navazuje Královský palác (Königsbau), jehož průčelí zdobí sloupová kolonáda. Venkovní posezení se z teras musela přestěhovat do paláce a před něj. Takový je Stuttgart dnes.

A nakonec něco z nejbližšího okolí – monumentální a majestátní hrad Hohenzollern. Stejně jako je svatý Vít proti Kölnskému dómu o celých 50 m menší drobeček, tak i Karlštejn v porovnání spíš připomíná řípskou rotundu, než pořádný hrad. I komentovaná prohlídka sídla württemberské větve Hohenzollernů stojí za to.