Proč němčina

Proč němčina?

Proč se učit zrovna německy? Protože angličtina v Evropě začne ztrácet. Ze dne na den ale ne, mnozí představitelé států by se bez ni neobešli a jsou rádi, že se domluví aspoň anglicky. Ne všichni totiž pocházejí z rodin, v nichž je prorežimní kariérní otec majitelem diplomatického pasu, nechá synáčka vyrůstat ve Švýcarsku, ten se pak čistě kvůli fakulty přesune do domoviny a hned nato má připravený k převzetí post na zahraničním obchodu Československa ve státech Magrebu, kde všechno funguje ve francouzštině. Podobně jako ve Švýcarsku kolem Lac Léman, tedy Ženevského jezera, kde dotyčný vyrůstal a kde se od raného mládí vyučuje coby úřední jazyk také němčina. V ranném mládí se jazyky učí samy. Otevřete okna a dveře a najednou umíte plynně jazyk, ze kterého jste ještě před půl rokem rozuměli jenom ANO a NE. Až by to leckomu přišlo neuvěřitelné. Jenže ne všichni zvolení představitelé států, firem a lecčeho se mohli ve své domovině v mládí nebo od mládí kvalitně naučit anglicky nebo aspoň jiný větší jazyk. Jedna paní ministryně financí by o tom mohla vyprávět, jenže její vina to není, ona se naopak horlivě snažila dohnat to, k čemu bylo za komunismu nutno podpory skvělého rodinného zázemí, tyhle faktory jako mladá holka tehdy ani nepobrala. Jenže na té úrovni, na které to ona potřebuje, by se tomu v pozdějším věku musela věnovat naplno, na což už na postech postrádajících dostatek klidu a pohody nezbývá čas. Mnozí z dnešních evropských zastupitelů, hlavně z těch nových zemí to sice v zralém, ale ve vrcholné politice mladém věku, to brali a museli vzít tak, že se musí na stará kolena aspoň jakž takž naučit anglicky, aby nejen v Bruselu dostáli svým základním povinnostem a domluvili se, když už byli zvoleni nebo dosazeni do svých funkcí. Je tedy logické, že s angličtinou se nějakou dobu, byť s jazykem třetí země, bude zacházet opatrně a zase tak brzy ji nikomu brát nebudou. V Commonwealthu a v Americe zůstane vše postaru samozřejmě. V Anglii se také může změnit vláda a Labouristé ještě za Evropou přijdou s prosíkem. Skotové by jistě nebyli proti. V Německu a jinde už ale zanedlouho nikomu nepůjde na rozum, proč by v komunikaci se sousedem obklopeným němčinou, který má své hlavní zadavatele práce i odběratele exportu právě z Německa a Rakouska, měli Němci nebo Rakušani preferovat (tím nemyslím dočasně tolerovat) jazyk, který už v Evropě ani není zastoupen. Když brexit, tak v plné parádě! I francouzština nabude na významu. Románské i jiné z latiny vzešlé jazyky, jako španělština, italština a portugalština, včetně rumunštiny, k ní mají blíže, než k jakémukoli jinému jazyku. Východoevropské a balkánské země zase mají blíže k němčině, prakticky všichni Slované včetně Maďarů a Finů, protože si tamního blahobytu dopřávají jejich nezanedbatelné menšiny, takže to mají němčina a francouzština tak napůl, aby se o Evropu jazykově podělily. Anebo přibraly čtvrtý hlavní evropský jazyk, špaěnlštinu, kterým ale ve světě mluví spousta kdysi kolonizovaných národů. Alternativy pro vycestování za světovým jazykem číslo jedna, tedy originální angličtinou, navíc jsou a ještě budou složité a minimální. Pravda, pokud se změní vláda nebo jim poteče do bot, Erasmy nejen obnoví, ale i sami vytvoří, zatímco si dnes hrají na nadevropskou superšlechtu. Ta dřívější stabilita a spolehlivost už tu ale nebude nikdy. Kdo se vydá napříč Amerikou s cestovkou á la „Číňan poznává Evropu“, ten žádný jazyk potřebovat nebude, stejně se ani nebude mít čas na cokoli zeptat, natož se dát do řeči. A kdo bude chtít po Americe cestovat na vlastní pěst ve stylu „Born to be Wild“, ten angličtinu životně důležitě potřebovat bezpochyby naopak bude a také musí hlídat platnost turistického víza, hlavně se nikde nezapomenout, nikde neuvíznout. Při zpoždění by totiž americká ambasáda v Praze jakákoli nová hlášení o výjezdu do Ameriky celá léta zamítala a bez Electronic System for Travel Authorization, jak známo, nefunguje nic. Pořád asi lepší tohle, než se nechat v Americe „otočit nazpět“ nějakým místním imigračním úředníkem a vyměnit ještě před pár minutami opouštěné civilní sedačky za ty vyhrazené policejní pro cestu nazpět. Němci ty hlášenky pro lety do USA do Trumpa nepotřebovali, teď jsou srovnáni s většinou Evropy. Jako mladý člověk už by asi bylo lepší v Americe zůstat, tedy pokud se člověk dostane z letiště, dát se jazykově co nejvíce do kupy, získat tím do života, aspoň do toho v Česku, kapitál a počkat, až nějaký demokratický prezident při své volbě vyhlásí amnestii pro cizince ilegálně žijící na území USA. Čechů schopných si opakovaně užívat pár měsíců poznávání Ameriky asi nebude tak hodně, byť slušná řádka. Ovšem možné to je (bude) pouze v případě lukrativní, výnosné nebo skvěle honorované obživy tady v Česku. Ono totiž těm, co za loužemi nemají příbuzenstvo, prakticky budou zbývat už jenom stipendijní a výměnné studentské pobyty, na které se nebude lehké dostat, máme-li na mysli pobyty na měsíce nebo dokonce na léta, což je ovšem vázáno také na doporučení českého vzdělávacího ústavu, slušnou znalost jazyka a skvělé hmotné zázemí doma, protože se stipendiem, které není prémiové, je nutno zacházet velmi opatrně a možnost adekvátního přivýdělku v místě pobytu nemusí být dána. Bývalé britské kolonie jsou pořádně daleko, do Ameriky už to při nemožnosti dovolit si jakoukoli indispozici (úraz, nemoc) na černo nestojí za to riziko, do Anglie už bude možno se vypravit za legálním životem pouze jako schválená nedostatková kvalifikovaná pracovní síla s platovým výměrem od 25600 liber ročně výše a jižní polokoule, kde vládne angličtina, je ještě méně dostupná. Nebude lehké, místy i těžké se dostat do anglosaského světa za angličtinou! Mladí si ještě také mohou zasoutěžit o zelené karty. Případný výherce však musí při interview na ambasádě předvést svoji angličtinu, až bude žádat o jiné než turistické vízum. Stačí se trochu chytat, nebýt úplně ztracený, moc tam toho nechtějí. Anebo si vsadit Eurojackpot. Není možné, aby aspoň jedna z obou loterií nevyšla (:-D)!

Potom je tady druhá možnost, vydat se tam, kde se kromě D, A, CH německy domluvíte prioritně (úřední jazyk Belgie hlavně pro východ, na severu Itálie) nebo sekundárně (Nizozemsko, severské země), kam se v rámci Evropy můžete vypravit, kdy chcete, na jak dlouho chcete, za jakým legálním účelem chcete, přičemž pokud se přihodí nějaká ta indispozice nebo malér, nemusíte se bát vystoupit z ilegality, protože jednak do ní nebudete muset jít , (jako v Americe v případě překročení pobytu), jednak se v rámci EU nějaké řešení vždycky najde. V Evropě totiž překročení platného pobytu pro Evropany neexistuje. Německy mluvící země jsou navíc za humny a každý si tam najde to svoje, co ho fascinuje, naprosto spolehlivě najde. Není moc aktivit, které by tam byla na nižší úrovni než v Česku. Ba právě naopak, spíš to vypadá na drtivou převahu soupeře. Pro ty, co jsou jazykově v obraze, se ze soupeře lehce stane partner.

Proč se ještě učit zrovna německy?

Německy – pozorujete tu odvozeninu od adjektiva (přídavného jména) NĚMÝ? Je to přesně tak, všichni slovansky mluvící říkávali Germánům němí, protože ti jim nic nerozuměli, nedomluvili se s nimi a hlavně se tvářili, jako by byli němí, když na ně Slované naprosto zřetelně a srozumitelně i dostatečně nahlas promlouvali svoji srbštinou, ruštinou nebo třeba polštinou a mezi sebou se navíc docela dobře domluvili. A nakonec se z této charakteristiky stal oficiální název národa – NĚMÍ! Žádné pojmenování po původních kmenech a starousedlících, tedy Germáni (Germany) nebo Alemáni (Allemagne), nýbrž pro Slovany vždycky Němí. Poslední staletí ale Slované táhnou stále za kratší a kratší konec. Jednak proto, že germánský průmysl převálcoval slovanské agrárnictví, a jednak proto, že se Slované po mnoha vzájemných jazykových odklonech mezi sebou v řadě případů rozešli společensky, politicky i názorově. Nezůstávejme proto ve dvacátých letech jednadvacátého století také němí, ale poučme se z dějin a pochopme, že oni jsou ti početnější a důležitější sousedé, ne naopak! Ať se nám to líbí nebo ne. K té vyspělosti jim samozřejmě pomohl souběh dějin, ne že by snad byli rasově předurčeni k nadřazenosti, jak říkával jeden hlučný, fanatický, roztřesený a prskající tajtrlík s knírem, ale právě hlavně z jím zaviněných důvodů. Bez něj by Česko nebylo na 40 let vytrženo z prosperující části Evropy. A 40 let na totální ztrátu veškerého know-how i pomatení mozků obyvatelstva bohatě stačí. Jakémukoli státu. Proti tomuto devastujícímu období temna je Hitlerovo běsnění mezi lety 33 – 45 pouhou chvilkou, za kterou se dá mnoho hmotného vyplenit, zdevastovat, srovnat se zemí, ale lidské hodnoty za 12 let ještě nedegradují, ty to tak rychle nevymýtí, na to je to moc krátká doba.

Jsou libo další dobré důvody, proč zrovna německy? Poněvadž si nelze nebýt vědom toho, že jsou Němci (a potažmo Rakušani) největším, ekonomicky nejsilnějším, nejpotřebnějším a celkově vůbec nejvýznamnějším sousedem i partnerem. Kdo by se chtěl umět německy domluvit, dočíst se, pobavit se nebo si něco poslechnout, určitě by se pro tento jazyk nerozhodnul špatně. Umět si při značné limitaci nebo v úplné němotě nakoupit v supermarketu, to je fakt trochu málo, byť si s tím řada českých tzv. „účastníků příhraničního styku“ vystačí. Na skoro kompletním území Alp tak jako tak, ale i všude u jižních moří jsou na němčinu výborně nachystaní, hlavně ve Španělsku, Řecku a Turecku, ale i v Itálii a na Balkáně. Němec o sobě často říká, že anglicky mluví jenom tehdy, když se chce nalít, najíst nebo odvrátit bezprostřední zlo, ale pro Itala a Španěla to platí vlastně také a pro Francouze trojnásob. Britové, ti se nikdy nepokoušeli naučit nějaký cizí jazyk, ale budou k tomu do budoucna muset přistoupit mnohem pokorněji. Byli to totiž oni, kdo se vzdal své jazykové převahy a svého vysokého postavení, jednoho dne si odsouhlasili exit, sebrali se, sbalili si své know-how, technologie i podíl čistého plátce do fondů EU a odešli. Nezapomněli přitom zavčasu schválit tvrdá omezení pro zájemce o přístup na jejich trhy, téměř se rovnající zavřeným hranicím (vyjma turistického incomingu na pár dnů) a půjdou si poslechnout lákavé nabídky na spolupráci a kooperaci z celého světa, hlavně od svých bývalých kolonií z Commonwealthu, zatímco Němci teď musí coby očistec za Hitlera skoro sami táhnout všechny ty předlužené ztroskotance i komunismem zdecimované belhající se pacienty, kteří ještě mají tu drzost si zakládat nějaký rebelující, rozvratný a provokatérský Visegradský pakt složený z party hamižných, sobeckých a nesolidárních chamtivců a populistů zahleděných do svých vlastních kšeftů. Němčina se z těch všech 23 úředních řečí stala tím třetím hlavním jazykem EU až nedávno za Junckera (dříve byly dva) a vypadá to, že bude nabývat na významu. Germánie už se ale, doufejme, že ani v matných konturách, „refreshovat“ nikdy nebude. Někteří Němci potřebují angličtinu k výkonu svého povolání, jinak anglicky moc nemluví. Na to, že se ji učí už poměrně dlouho po celou školní docházku, to dost drhne. Hlavně ti na východě umí dost poskrovnu až vůbec, i když jsou na tom pořád o něco lépe, něž Češi, což tady půjde a bude muset jít nahoru, ať už to bude angličtina, ruština, čínština, němčina nebo kdo bude mít vliv a hlavně zadávat tady práci, jako dnes Němci. Ti mají tu smůlu, že i když jsou angličtina a němčina dva blízké západogermánské jazyky, ani zdaleka se nepodobají tak, jako Čeština a Slovenština, Švédština a Norština, Slovinština a Chorvatština, což ztěžuje bezprostřední dorozumění. To není jako my tady kdysi, kteří na sebe nechali polštinu jednoduše přijít z televize, pochytili ji a naučili se jí zakrátko rozumět lépe, než slovenštině. A ti nadanější i používat hovorově. Kdo chtěl vidět pořádné fotbaly, nějaké trendové filmy, kvalitní dokumenty, estrády a show západního stylu, hudební klipy nebo „kino nocne“, musel se skamarádit s polštinou, což šlo prakticky samo. Stačilo se často dívat a pochytávat slovní zásobu. Československá televize tehdy nestála za nic, snad až na Šarádu, Kouzelníka a pár pohádek. Nikdo z tehdejší dobové ostravské populace bychom sice diktát z polštiny ani slovenštiny nenapsali lépe, než za pět, ale rozuměli jsme a v Polsku se pohodlně domluvili, poněvadž stačilo pasivně a hlavně pravidelně odposlouchávat mluvené slovo příbuzného jazyka. Není ani důležité, zda jeden jazyk písemně používá latinku a druhý cyrilici, což rozrůzňuje Srby, ale hlaholicí píšící Slovanstvo jim bez problémů rozumí. Sluchový smysl si to srovná a už se postará o symbiózu. Mají-li ale jazyky k sobě dál (němčina – angličtina), pak je to trochu složitější. Ovšem seveřané, jak Skandinávci, tak i nepříbuzní ugrofinští Finové i jejich systém přebírající Pobalťané, mají ohromně podchycenou výuku angličtiny už od začátku školní docházky a také němčiny jako druhého cizího jazyka. S plošně obdivuhodnými a s Českem nesrovnatelnými výsledky! Zatímco v Česku je ta nabytá jazyková úroveň i na maturitní úrovni většinou slaboučká, až na některá gymnázia, hlavně ta jazykově specializovaná. Za to ale mládež nemůže, a že už je dnes mnohem motivovanější doba, než řekněme před čtvrtstoletím, to je na dnešní mladé generaci vidět. Ať už ale preferuje, kdo chce, jaký jazyk chce, tak třeba v muzice spontánně vzniknul konsenzus, že všichni, až na nějakou tu výživu pro domácí publikum ve vlastním jazyce, preferují angličtinu.

A nakonec něco z dětské kultury, na čem vyrostl každý Němec, Vysílání s myší, spíše Raníček nebo Odpoledníček než Večerníček.