Proč němčina

Proč němčina?

Proč se učit zrovna německy? Protože angličtina v Evropě začne ztrácet. Ne hned, ne ze dne na den, bude se tak dít pozvolna. Logicky ani ne v bývalých britských koloniích či na asijském dálném jihovýchodě, ale tady bych ústup rozhodně očekával, už jenom vzhledem ke geografické blízkosti hlavního zadavatele práce a odběratele exportu. Angličtina zůstane ještě nějaký čas i po brexitu jedním z hlavních jazyků EU, jenže zásadou EU je, že úředními jazyky EU jsou všechny jazyky členů, a tím UK není. I francouzština nabude na významu. Románské i jiné z latiny vzešlé jazyky, včetně rumunštiny, k ní mají blíže, než k jakémukoli jinému jazyku. Alternativy pro vycestování za originální angličtinou navíc jsou a hlavně budou minimální. Kdo se vydá napříč Amerikou s cestovkou á la „Číňan poznává Evropu“, ten žádný jazyk potřebovat nebude, stejně se ani nebude mít čas na cokoli zeptat, natož se dát do řeči. A kdo bude chtít po Americe cestovat na vlastní pěst ve stylu „Born to be Wild“, ten angličtinu potřebovat bezpochyby bude a také musí hlídat platnost turistického víza, hlavně se nikde nezapomenout, nikde neuvíznout. Bude jich ale asi stále méně, hlavně pak těch, kteří to budou opakovat. Ovšem možné to jen pouze v případě skvěle výnosné obživy. Ono totiž těm, co za loužemi nemají příbuzenstvo, prakticky budou zbývat už jenom studentské a výměnné pobyty, máme-li na mysli pobyty na měsíce nebo dokonce na léta, což je ovšem vázáno na doporučení vzdělávacího ústavu, slušnou znalost jazyka a skvělé hmotné zázemí doma, protože na stipendium, které není prémiové, se špatně spoléhá a možnost adekvátního přivýdělku v místě pobytu nemusí být dána. Bývalé britské kolonie jsou pořádně daleko, do Ameriky už to při nemožnosti dovolit si jakoukoli indispozici na černo nestojí za to riziko, do Anglie už bude možno se vypravit za legálním životem pouze jako schválená nedostatková kvalifikovaná pracovní síla s platovým výměrem od 25600 liber ročně výše. Mladí si také mohou zasoutěžit o zelené karty. Případný výherce však musí při interview na ambasádě předvést svoji angličtinu, až bude žádat o jiné než turistické vízum. Stačí se trochu chytat, nebýt ztracený. Anebo si vsadit Eurojackpot. Není možné, aby aspoň jedna z obou loterií nevyšla!

Anebo je naopak dost možností vydat se tam, kde se německy domluvíte prioritně (úřední jazyk Belgie hlavně pro východ, sever Itálie) nebo sekundárně (Nizozemsko, severské země), kam se v rámci Evropy můžete vypravit, kdy chcete, na jak dlouho chcete, za jakým legálním účelem chcete, přičemž pokud se přihodí nějaká ta indispozice nebo malér, nemusíte se bát vystoupit z ilegality, poněvadž sestoupit do podsvětí v Evropě ani nebudete muset a v rámci EU se řešení vždycky najde. V Evropě totiž překročení platného pobytu pro Evropany neexistuje. Německy mluvící země jsou navíc za humny a každý si tam to svoje, co ho fascinuje, naprosto spolehlivě najde.

Proč se ještě učit zrovna německy?

Německy – pozorujete tu odvozeninu od adjektiva NĚMÝ? Je to přesně tak, všichni slovansky mluvící říkávali Germánům němí, protože ti jim nic nerozuměli, nedomluvili se s nimi a hlavně se tvářili, jako by byli němí, když na ně Slované naprosto zřetelně a srozumitelně i dostatečně nahlas promlouvali svoji srbštinou, ruštinou nebo třeba polštinou. A nakonec se z této charakteristiky stal oficiální název národa! Poslední staletí ale Slované táhnou stále za kratší a kratší konec. Také proto, že se po mnoha vzájemných jazykových odklonech mezitím rozdělili jak společensky, tak i politicky. Nezůstávejme proto ve dvacátých letech jednadvacátého století také němí, ale poučme se z dějin a pochopme, že oni jsou ti početnější a důležitější sousedé, ne naopak! Ať se nám to líbí nebo ne. K té vyspělosti jim samozřejmě pomohl souběh dějin, ne že by snad byli jako rasa předurčeni k nadřazenosti, jak říkával jeden malinko hlučný, fanatický tajtrlík s knírem, ale právě hlavně z jím zaviněných důvodů. K tomuto už ale raději ani slovo, jenom tři důsledky, které jsou pro současné generace nejrelevantnější: demarkační čára; rakouské štěstí a československé neštěstí; 40 let komunismu. 

Jsou libo další dobré důvody, proč zrovna německy? Poněvadž si nelze nebýt vědom toho, že jsou Němci (a potažmo Rakušani) největším, ekonomicky nejsilnějším, nejpotřebnějším a celkově vůbec nejvýznamnějším sousedem i partnerem. Kdo by se chtěl umět domluvit, dočíst se, pobavit se nebo si něco poslechnout, určitě by se nerozhodnul špatně. Na skoro kompletním území Alp tak jako tak, ale i všude u jižních moří jsou na němčinu výborně nachystaní, hlavně ve Španělsku, Řecku a Turecku. Němec o sobě často hovoří, že anglicky mluví jenom tehdy, když se chce nalít, najíst nebo odvrátit bezprostřední zlo, ale pro Itala a Španěla to platí vlastně také a pro Francouze trojnásob. Britové, ti se nikdy nepokoušeli naučit nějaký cizí jazyk, až si jednoho dne odsouhlasili exit, sebrali se, sbalili si své know-how, technologie i podíl čistého plátce do fondů EU a odešli. Nezapomněli přitom zavčasu schválit tvrdá omezení pro cizince téměř se rovnající zavřeným hranicím (vyjma turistického incomingu na pár dnů) a půjdou si poslechnout lákavé nabídky na spolupráci a kooperaci z celého světa, hlavně od svých bývalých kolonií, zatímco Němci teď musí coby očistec za Hitlera skoro sami táhnout všechny ty předlužené ztroskotance i komunismem zdecimované belhající se pacienty, kteří ještě mají tu drzost si zakládat nějaký rozvratný a provokatérský Visegradský pakt složený z party hamižných a nesolidárních chamtivců a populistů zahleděných do sebe sama. Němčina se z těch všech 23 úředních řečí stala tím třetím hlavním jazykem EU až nedávno za Junckera a vypadá to, že bude nabývat na významu. Germánie II se už ale, doufejme, ani v matných konturách nikdy rýsovat nebude. Někteří Němci potřebují angličtinu k výkonu svého povolání, jinak anglicky moc nemluví, na to, že se ji učí po celou školní docházku, to dost drhne. Hlavně ti na východě umí dost poskrovnu až vůbec, i když jsou na tom pořád o něco lépe, něž Češi, což tady půjde a bude muset jít nahoru, ať už to bude angličtina, ruština, čínština, němčina nebo kdo bude mít vliv a hlavně zadávat tady práci.Němci mají tu smůlu, že i když jsou angličtina a němčina dva blízké západogermánské jazyky, ani zdaleka se nepodobají tak, jako Čeština a Slovenština, Švédština a Norština, Slovinština a Chorvatština, což ztěžuje bezprostřední dorozumění.To není jako my tady kdysi, kteří na sebe nechali polštinu jednoduše přijít z televize, pochytili ji a naučili se jí zakrátko rozumět lépe, než slovenštině. A ti nadanější i používat hovorově. Kdo chtěl vidět pořádné fotbaly, nějaké trendové filmy, kvalitní dokumenty, estrády a show západního stylu, hudební klipy nebo „kino nocne“, musel se skamarádit s polštinou, což šlo prakticky samo. Československá televize tehdy nestála za nic, snad až na šarádu, kouzelníka a pár pohádek. Nikdo z tehdejší dobové ostravské populace bychom sice diktát z polštiny ani slovenštiny nenapsali lépe, než za pět, ale rozuměli jsme a v Polsku se pohodlně domluvili, poněvadž stačilo pasivně a hlavně pravidelně odposlouchávat mluvené slovo příbuzného jazyka. Není ani důležité, zda jeden jazyk písemně používá latinku a druhý cyrilici. Sluchový smysl si to srovná a už se postará o symbiózu. Mají-li ale jazyky k sobě dál, pak je to složitější. Ovšem seveřané, jak Skandinávci, tak i nepříbuzní ugrofinští Finové i jejich systém přebírající Pobalťané, mají ohromně podchycenou výuku angličtiny už od začátku školní docházky a také němčiny jako druhého cizího jazyka. S plošně obdivuhodnými a s Českem nesrovnatelnými výsledky! Zatímco v Česku je ta nabytá jazyková úroveň i na maturitní úrovni většinou slaboučká, až na některá gymnázia, hlavně ta jazykově specializovaná. Za to ale mládež nemůže, a že už je dnes mnohem motivovanější doba, než řekněme před čtvrtstoletím, to je na dnešních mladých vidět. Ať už ale preferuje, kdo chce, jaký jazyk chce, v muzice spontánně vzniknul konsenzus, že všichni, až na nějakou tu výživu pro domácí publikum ve vlastním jazyce, preferují angličtinu.

A nakonec něco z dětské kultury, na čem vyrostl každý Němec, Vysílání s myší, spíše Raníček nebo Odpoledníček než Večerníček.